KÉRKY A KRÁSA

Celý život jsem závislý na kráse. Jak na kráse těla, tak na kráse výtvarného umění, na kráse obecně. Krása je důležitá. Má smysl. Zkuste nad tím přemýšlet. Když bude před vámi stát jeden ošklivý člověk a druhý krásný, dáte přednost tomu krásnějšímu. Možná ale zvolíte toho ošklivého, protože má větší vnitřní krásu. Možná budete hledat nevzhledného fyzicky i vnitřně, protože spatřujete krásu v ošklivosti, nebo naopak krásného po všech stránkách, protože obdivujete kalokagathii. Nebo zvolíte toho, se kterým se budete cítit krásně především vy. Druhý vám může být ukradený, hlavně že váš život je krásnější. Krása hýbe světem, přírodou a neoddělíme se od ní, jak na vědomé, tak na podvědomé úrovni. Všichni chceme krásu. Nějakou.

Tetuji lidi, ale i sám sebe, aby výsledkem byl krásnější člověk.  Jednak fyzicky a vizuálně, čili obyčejně povrchně, protože kérky jsou sexy. Ale především vyjadřuji osobní témata svých klientů. S takovou kérkou člověk zkrásní nejen povrchně, ale i vnitřně, bude se ní cítit lépe, půjde o krásnější osobní pocity ze sebe sama.

Jenže, všichni jsme už viděli nějakého člověka, kterého kérka rozhodně krásnějším neudělala. Kérka, je jako zbraň. Může hodně pomoct, ale taky hodně uškodit. Asi jako plastiky těla. Někdo si nechá zvětšit prsa a hned je jeho život lepší, někdo si zničí fasádu obličeje botoxem tak, že vypadá jako plastový panák.

Nad tetováním je potřeba trochu přemýšlet. Pokud se někdo rozhodne a ještě ten den má tetování, je vysoká pravděpodobnost, že toho časem zalituje a bude se chtít nechat přetetovat. Ze zkušenosti věřím tomu, že nad kérkou by se mělo přemýšlet tak nějak akorát. Někdo možná má jasno během hodiny, ale mně většinou trvá měsíc, než se rozhodnu, že si vytetuji další dílo na tělo. Zvažuji nápady, nechávám náměty zrát a pak přijde chvíle, kdy cítím jistotu, ten moment neprošvihnu, rozhodnu se, dál to neřeším a jdu do toho. Platí jedno životní pravidlo: Nejsi-li si jistý, nedělej to, jsi-li si jistý, udělej to. Z toho plyne, že je potřeba velká důvěra ve své rozhodnutí. Žádnému tatérovi se netetuje dobře, když cítí z klienta strach a nejistotu, tyto emoce jsou jako otravné mouchy, které létají okolo.

Jsem toho názoru, že je dobré už od začátku přemýšlet o kérkách koncepčně do budoucna. Položte si otázku: Jsem člověk, který chce jen jednu kérku a už si žádnou další nedá? Nebo si dám každý rok jednu nahodile po těle? Chci celý rukáv a pak toho nechám? Nebo chci být potetovaný celý? Pokud budu mluvit za sebe, dříve nebo později budu potetovaný úplně všude, kromě obličeje, intimních partií, spodku dlaní a plosek nohou. Možná mi to bude trvat tři, možná pět, možná deset let, kdo ví. Ale bude to. Musím tedy už teď uvažovat na koncepčně, aby celé mé tělo bylo vlastně jedno sourodé umělecké dílo. Udržuji určitý styl, který se mi líbí, určité motivy a hlavně určitou formu. Tak to vidím já. Možná, že vy jste člověk, který si teď dá jednu kérku a myslí si, že další už ne, ale ze zkušenosti 90% lidí u jedné nakonec neskončí. Ne nadarmo se říká, že kérka je droga. Bezpečná droga. Co se tedy stane, když nebudete uvažovat koncepčně? Tělo bude souhrn malých či středně velkých kérek, které nebudou tvořit větší obrazec, větší umělecké dílo. Jenže pokud chcete pokrýt větší plochu - celá záda, nohu, rukáv, je to vždy na vícero sezení. Celkové dílo není možné udělat najednou, motiv je rozsáhlý, po tetování zůstane práce rozdělaná do příště. Tak je to správně. Záda mohou trvat třeba i deset sezení, než jsou hotová, rukáv i šest. Na konci je však trpělivost odměněna velkorysým dílem, které přesahuje rámec malých kérek. Uskuteční se něco zatím stále ještě mimořádného a z vás se rázem stává živoucí monument. Tohoto je možné dosáhnout opravdu jen tak, pokud se k dílu přistupuje s nadhledem a výhledem do budoucna, čili koncepčně.

Osobně nejvyšší úroveň krásy vidím v harmonii mezi detailem a celkem, v kontrastu velikostí motivů, vizuálnosti i tematičnosti. Krása pochází z určitého napětí a uměleckého pnutí. A toho není možné dosáhnout nahodilým přístupem.